Srdce na dvou místech

Dvanáctiletá Bom se bojí, že její sestra (a možná i ona sama) ztratí kontakt se svou vietnamskou identitou, a tak píše poetickou vzpomínku, která jim oběma pomůže si ji připomenout – milostný dopis ve verších sesterství a místům, která jsme opustili.

Dvanáctiletá Bom se bojí, že její sestra (a možná i ona sama) ztratí kontakt se svou vietnamskou identitou, a tak píše poetickou vzpomínku, která jim oběma pomůže si ji připomenout – milostný dopis ve verších sesterství a místům, která jsme opustili.

Bom nemůže uvěřit, že se její sestra nepovažuje za Vietnamku, jen za Američanku. Říká, že si nepamatuje Vietnam ani jejich život tam, jejich rodinu, dům a přátele. Jak mohla její sestra zapomenout na strašlivou cestu přes Saigon a letadla a... všechno?

A co Bom? Teď si pamatuje, ale jak dlouho si své vzpomínky udrží? Vždycky nacházela útěchu v zvuku otcova psacího stroje ťuky-ťuk, ťuky-ťuk. A tak má nápad. Zapíše si všechno, co si pamatuje: dobu, kdy byl její otec špionem, kdy její matce přezdívali „rádio", kdy měli takový hlad, že Bom sotva chodila, kdy se celá rodina loučila.

Bom řekne své sestře i sobě, jaké to bylo přestěhovat se do Tennessee. Kurzy angličtiny, šikanu, podivná nová jídla, ledové počasí, přátelství a zamilovanosti – a jak její rodina pracovala na tom, aby jejich dědictví zůstalo živé.

Bude psát jednu báseň za druhou, dokud už nikdy nezapomenou.